Básně přednesené na pohřbu

Elena Hamouzová Vaníčková

Kamarádka ze slovenska mi poslala pro bratra Josefa dvě básničky. Tak tady je ta první:

Je taká chvylka,
skončí sa život,
začne spomienka.
Vytryskne zo srdca ako utajeny pramen a rozlieva sa do dni.
Je taká chvyla,
prave ktosi blizky navzdy odchadza
a nepocuje ako vyzvanaju slzy v ociach pozostalych.
A vtedy uz len spomienka ozivi v pamati ludske ruky,
nejeden davno zabudnuty okamih,
oci cloveka.
Je taka chvila,
skončí sa život,
začne spomienka,
vytryskne zo srdca ako utajeny pramen a rozlieva sa do dni…

A tady je ta druhá:
Lucim sa s Vami pozostali,
ako sa luci vtaca na jesen.
Vedie ho insting neustaly do krajov co sa v tajoch hali,
do zeme aku spriadat zna lem sen.
Lucim sa ticho,
neprevravim,
lebo rec moja dycha spankom pravym.
Nie plac a slzy zanechavam,
nie bolest co uz dneska neboli,
len s nocou liham na noc k travam,
len co som rad mal,
zanechavam.
Vam skovran do spomienok sveholi.
Vsetko co zilo v mojom mene,
v praci a v laske… to ma pripomenie