Autor: Br. Maxmilián
Dobrý den, snad už nepíšu pozdě…
S bratrem Josefem jsem prožil několik let v Praze na Hradčanech a věděl jsem, že kdykoliv zaklepu (ve dne v noci) na jeho dveře do kanceláře kvardiána a on tam bude, tak mě neodmítne…On prostě takový byl, vždy otevřený na druhého a ochotný vést bratrský dialog. Tady a teď! Vše ostatní šlo stranou a měl v té chvíli čas jen pro mě a s velkým zájmem mi naslouchal a vždycky přidal bratrskou radu nebo moudrý podnět, jak se mám v té, či oné věci zařídit. A tak jednal s každým… Nedělal rozdíly, jestli mluví s tím nebo s oním, jeho postoj byl neměnný: „Potřebuješ mě, tak jsem tu pro Tebe s otevřeným srdcem“ a bratři jeho ochoty a pohostinnosti rádi využívali, takže bylo často docela těžké ho najít v místnosti samotného. A to, že za dveřmi už někdo je bylo poznat podle smíchu nebo tónu poklidného bratrského rozhovoru, který se linul zpoza dveří.
S Jožkou jsem se sice v některých názorech vždy úplně nesešel, ale kde se náš postoj sjednotil, tak to byla ochota pomáhat chudým a potřebným lidem kolem nás.
Také proto jsem si ho vybral, jako jednoho z bratří, abych s ním vedl rozhovor o jeho službě a ochotné pomoci chudým v Olomouci, který jsem pak použil ve své bakalářské práci, ve které jsem se snažil zmapovat problematiku lidí bez domova, kteří přicházejí s prosbou do našeho kláštera.
Jestli tedy máte tedy zájem o téma s pracovním názvem: Josef a bezdomovci, tak vám ho obratem velice rád pošlu a můžete si ho zpracovat podle potřeb obsahu knihy.
Pokoj a dobro!
Bratr Maxmilián