autor: Elena Hamouzová Vaníčková
Bratr Alojz byl velice praktický člověk, velký turista ovšem bez orientačního smyslu. To když s námi malými prckami chodil po horách a dokonce pod jeho vedením jsme absolvovali i dvoudňovky. Vzpomínám, jak po pár hodinách seděl na pařezu v hlubokém lese, horda malých uřvaných spratků kolem něj a on měl hlavu v dlaních, že ztratil orientaci a neví, jak se dostaneme do tábora. Byl ale také velice zodpovědný, když už se nějak zorientoval a našel cestu nazpátek, nechal nás malé děti vyšplhat na stromy, právě dozrávali třešně. Všichni se napucali třešní dosyta, trika plné třešní jak Tomáš Holý v komedii: “ Setkání v červenci“. V táboře všem zakázal pít, ale co se dětem zakáže, tak to musí zkusit, jestli je to opravdu tak a tím pádem 2 latríny nebyli schopny pojmou všechny, kteří se potřebovali…Měli jsme ho moc rádi, krásně uměl hrát na kytaru, dlouho do noci seděl u ohně a my s vděčností k němu jsme mu každý večer vyfoukli (vypustili) madračku, kterou pak musel foukat. Nikdy se na nás za to opravdu nezlobil. …